Blog
Manýry Dominika Běhala

Manýry Dominika Běhala

18. 11. 2015

Je jedním z našich zákazníků a autorem několik obrazů, které visí u nás v obchodě v Panské. Malíř, učitel malby i spoluautor nábytku NARKi, který sklidil úspěch nejen na pražském Designbloku, ale i v zahraničních médiích. Dominik Běhal je člověk s manýry, které nám jsou zcela vlastní. 

Máte krásné zaměstnání…

Ale je to něco za něco. Člověk nemusí chodit do práce, nikdo nade mnou nestojí a neříká, tak a teď uděláš padesát obrazů. Jsem sám sobě vlastním pánem, zároveň nemám žádnou jistotu, nemůžu si vzít hypotéku – teda ne, že bych o ni stál. Lidi o nás mají různé představy. Že jsme bohémové, kteří pořád pijí víno a malují nahé modelky. Je pravda, že někteří takhle opravdu pracují. Já ale mám rád disciplínu. Vstávám v šest třicet a mám rád rituály – dám si vajíčka, kafíčko. Pak už je to jen čekání na vlnu, ale ta nepřijde, pokud na sobě člověk nepracuje. Někdy dokážu obraz namalovat za třicet minut a dalších čtyřicet si s ním jen hrát.

Kde berete náměty pro svou tvorbu?

Rád se dívám na věci optikou vědce. Zajímá mě historie, biologie i vesmír. Jsem takový pseudovědec. Chodím do knihovny a z kronik si vybírám vizuální vzorce, ty se mi pak propojují s různými asociacemi. Jako tento obraz – Jalta z 30. let, konkrétně léčebna pro děti. Obrázek jsem vytáhl z kontextu, vyselektoval jsem různé motivy a namaloval šest různých variant. 

Máte zajímavou techniku…

Pracuji se suchým pastelem na lněném plátně. A dělá to takové zrnění nebo clonu, zmrazení, kterého jsem chtěl dosáhnout. Jako na litografické fotografii z přelomu století. Zároveň mám rád barvy, veselost a svěžest jako Bonnard.

Mnoho vašich obrazů jsou krajiny. Kreslíte v přírodě?

Taky. Pocházím z Moravy a tam jsem jeden měsíc intenzivně maloval malý remízek. Zároveň jsem studoval estetiku různých období – jak byla krajina stylizována a porovnával ji s realitou. Pak jsem si uvědomil, že to, co mě na obrazech baví, není zachycení jejich reality, ale atmosféry – zachytit náladu, symboliku dané chvíle. Byl jsem měsíc v lese a maloval větvičku po větvičce. Je to jako prak, který natahujete a natahujete, až ho ta energie vystřelí. A tehdy jsem schopen namaloval dvoumetrák za čtyřicet minut. Je to jako špička ledovce, kulminace energie a konstant.

Asi se vás na to ptá hodně lidí, přesto se zeptám i já – má vaše tetování nějaký význam?

Když se na to tak dívám, tak nemá význam vůbec nic. V šestnácti jsme měli s kamarády kapelu. Já hrál na bicí. Kamarád se chtěl naučit tetovat, a tak to zkoušel na mě v kuchyni. Kdybych si to měl všechno platit, tak se asi nikdy potetovat nedám.

Několik vašich obrazů visí v obchodě v Panské ulici, jste i stálým zákazníkem Friendly Suits. Jaké to je, nechat si ušít oblek na míru?

Ten pocit vědět, že oblek je jen váš, a že nikdo jiný nic takového nemá, je skvělý. Úplně jinak se v tom člověk cítí. Tehdy před promocí jsem potřeboval oblek. Řekl jsem si, jaká je to ostuda, že žádný nemám, protože takovou věc měl kdysi každý. O Friendly Suits jsem se dozvěděl na internetu - že to nejsou žádní businessmani, že prostě mají rádi věci jako já. Mám hodně rád eleganci, špacírštok a cylindry. Mám i zámecké manýry, že nedojídám jídlo, sním o vlastním barokním zámku, a moje prababička pracovala u Laudonů. Kamarádi mi říkají, že nesmím nikdy přijít k penězům, protože bych chodil jen v županu s iniciálami a jezdil v kočáře s koňmi.

Newsletter

Přihlaste si friendly novinky a budete vědět, co na vás šijeme.

Buďte v obraze a ukažte svůj styl na našem Instagramu

Na Instagram